Smutná Sova
V temném lese, kde stromy šepotají, tam sedí sova, jejíž oči ztraceně hledí. Její peří je zbledlé, jako stíny v noci, a křídla jí visí, unavená a křehká.
Zpívá tichou píseň o ztracených snech, o lásce, která se rozplynula ve větru. Její hlas je jako vzdálený výkřik, a v očích má slzy, co nikdo nevidí.
Sova vzpomíná na léta, kdy byla silná, když létala v noci a lovila svou kořist. Teď je jen stínem sama sebe, unavenou duší, která hledá útěchu.
A tak sedí na větvi, s pohledem do tmy, její srdce tichounce krvácí. Smutná sova, ztracená ve světě, snad najde klid a odpočinek v noci.
.jpg)
