TADY ČLOVĚK...: června 2024

středa 19. června 2024

KDYŽ NEVÍŠ ....

Nevěděl jsem přesně co je to za druh...Bylo mi řečeno že pokud to nesmrdí jako špitál a po ukrojení nežloutne tak by to mohla být Pečárka polní (Agaricus campestris) No, nesmrděla - tak jsem udělal řízky :))) A ve špitálu jsem neskončil .)

ČERVEN 2024

úterý 18. června 2024

Hnilák smrkový (Monotropa hypopitys)

Asi nejkrásnější nález v mém životě. Hnilák smrkový (Monotropa hypopitys) je vytrvalá, vzrůstem nižší bylina bez chlorofylu, která získává výživné látky mykorhizou. Je jedním ze dvou druhů úzkého rodu hnilák vyznačující se symbiotickým způsobem života s půdními houbami, bez kterých není schopen růst.

Obvykle je nacházen v různých lesních společenstvech na silikátových podložích. Častěji volí stinná a vlhčí místa, jen ojediněle světlejší a sušší. Je to geofyt a jeho fenologické optimum bývá v červnu a červenci. K životu nepotřebuje světlo, neprobíhá u něj fotosyntéza, díky tomu je schopen růst i v tmavých lesích.

Hnilák smrkový, původní druh české květeny, se v ČR vyskytuje jen vzácně. Je proto v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ zařazen mezi ohrožené druhy (C3)

Tvoří tzv. Hartigovu síť - Hartigova síť je spleť hyf mykorhizních hub. Tvoří se v mezibuněčném prostoru kůry kořenu hostitele; jde tedy o houby tzv. ektomykorhizní. Po této síti probíhá výměna živin mezi houbou a hostitelskou rostlinou.[1] Je pojmenována po německém mykologovi Robertu Hartigovi, který ji poprvé popsal. Paradox :)))))

ČERVEN 2024

neděle 16. června 2024

ROSTOU...

ČERVEN 2024

sobota 15. června 2024

IGELIT

V parku stojí strom poněkud zvláštní, obalen igelitem, vypadá to strašně. Listy se mu lesknou jak z plastu vyrobené, na pohled to vskutku není nic oslněné.

Ptáci na něm nehnízdí, nejsou tak blázniví, vědí, že ten igelit je pro ně nebezpečný. Místo šumu listí slyšíš jen šustění, plastové ochrany před deštěm či bouření.

Ale strom stojí hrdě, i když trochu smutný, že je jako modelka, co se cítí trápně. Snad jednoho dne se z igelitu vysvobodí, a ukáže svou pravou krásu, jakou má uvnitř skrytou.

Tak příště, když uvidíš strom v plastu balený, vzpomeň si na báseň a usměj se, není to tak zlý. Igelit mu sice šat nový dal, ale pravá krása stromu je vždycky přirozená a skvělá.

2024

PROČ.....

Proč ufoni brečí?

Ufoni, ti tajemní hosté z vesmíru. Na naši planetu přiletěli v tichu. Z očí jim svítí hvězdný prach, a jejich slzy jsou jako drahokamy.

Proč ufoni brečí? Ptáme se všichni. Je to smutek, radost, nebo tajemství? Možná touží po domově daleko v kosmu, A jejich slzy jsou voláním k hvězdám.

Když se podíváme na jejich tváře, vidíme v nich zázrak a tajemství. Jsou to cestovatelé mezi galaxiemi, a jejich slzy jsou mapou do neznáma.

Třeba brečí nad ztracenými láskami, nebo nad tím, co viděli na Zemi. Jejich slzy jsou spojením s námi lidmi, A my se ptáme: Proč ufoni brečí?

Možná mají své důvody a příběhy, které nám zůstanou navždy skryty. Ale jedno je jisté – jejich slzy jsou krásné, jako hvězdné kapky v noci.

Takže až uvidíte na obloze zářit malou stříbrnou slzu, vzpomeňte si: To jsou ufoni, kteří brečí nad námi, a my se ptáme: Proč....

středa 12. června 2024

SOVA?

Smutná Sova

V temném lese, kde stromy šepotají, tam sedí sova, jejíž oči ztraceně hledí. Její peří je zbledlé, jako stíny v noci, a křídla jí visí, unavená a křehká.

Zpívá tichou píseň o ztracených snech, o lásce, která se rozplynula ve větru. Její hlas je jako vzdálený výkřik, a v očích má slzy, co nikdo nevidí.

Sova vzpomíná na léta, kdy byla silná, když létala v noci a lovila svou kořist. Teď je jen stínem sama sebe, unavenou duší, která hledá útěchu.

A tak sedí na větvi, s pohledem do tmy, její srdce tichounce krvácí. Smutná sova, ztracená ve světě, snad najde klid a odpočinek v noci.